Plachetnice

Karel Plíhal

1:	P^G#mo obloze vítr žene st^D#movky bílých plachetn^G#mic, p^Hotopí se b^F#ezejmenné, n^Hezbude z nich v^D#7ůbec nic, js^Eou to rodné s^F#estry písní, kt^Heré kdysi z^D#7azněly, p^G#molechtaly, p^C#mohladily, ^G#ma pak někam zm^D#izel^G#my. ^D#m

2:	Jednou z nich je píseň tato, jachta zvíci deset stop, veze slova, šperky, zlato, neboť kapitán je trochu snob, snědl všechnu moudrost dneška, a tak je mírně otylý, proto jachta jede ztěžka na konci té flotily.

3:	Ale on směje se mi: Karle, hele, co bys pouštěl do gatí, pojedeme zase v čele, jen co se vítr obrátí, a tak se ženem do záhuby a za zvuků garmošky vylézají z podpalubí krysy, spojky, předložky.

Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte

Název písně:

Interpret(i):

Vyberte minimálně jednoho interpreta (zpěváka, skupinu). Pokud dosud v seznamu není, vytvořte jej pomocí tlačítka.

Nejste přihlášení - pro publikování se prosím přihlaste.

Neuloženo trvale!!! Pouze změna prohlížeči. Pro trvalé uložení publikujte.

Datum vytvoření :2013-12-20T20:32:34.42+00:00